Historie

 

Antonín Emanuel Komers a Libverda  

 

     Děčínský velkostatek v první polovině 19. století patřil k nejpokrokovějším v Čechách. Snahy po zintenzivnění zemědělské výroby se na děčínském velkostatku projevily výrazně v době, kdy jej držel František Antonín Thun-Hohenstein (1786-1873), syn Václava Josefa, zakladatele děčínského majorátu. František Antonín Thun patřil k hospodářsky myslícím feudálům, kteří se zajímali o ekonomiku a věnovali se správě svých statků. S úsilím získat lepší výsledky hospodaření souvisí i přijímání schopných a odborně vzdělaných lidí pro všechna výrobní odvětví, jako byli A. Seidel, V. Funke, F. Jošt, A. E. Komers a jiní.

     Jedním z nejschopnějších byl Antonín Emanuel Komers, narozený 13. června 1814 v Humpolci. Pocházel ze staré měšťanské a živnostenské rodiny. Jeho otec měl výnosný obchod s vlnou a získal ve městě rozsáhlý majetek. Později rodina zchudla díky nezdarům v otcově obchodním podnikání. Antonín Emanuel vyrůstal již v poměrech skrovných, a proto mohl vychodit jenom šestitřídní gymnázium v Jihlavě. Na další studie nemohla rodina pomýšlet, ač byl hoch velmi nadaný. Doma poznal prakticky hospodaření na poli a proto se věnoval zemědělství. V 17 letech  nastoupil do zemědělské praxe ve svém rodném kraji (panství Lipnické a Stocké). Po dvou letech, v r. 1832, se dostává do služeb hraběte Thuna a nastupuje jako hospodářský příručí v Děčíně. Komers našel v mladém hraběti  Františku Thunovi příznivce a později i přítele, který mu dal volnost, podporu a důvěru a byl mu vždy mocnou záštitou.

     Děčínské panství bylo v té době ještě fideikomisní a mělo celkovou výměru 19.311 jiter. Toto rozsáhlé panství bylo v majetku  Thunů od roku od r. 1628.

     A. E. Komers záhy poznal, ze bez soustavného školení se nelze státi dobrým zemědělcem. Zemědělské hospodaření chápal jako vědu a umění. V r. 1835 napsal řediteli rolnické akademie v Tharandu u Drážďan, za jakých podmínek by tam mohl studovati. Náklady na studium byly pro něho tehdy zcela nedostupné,a proto se snažil osvojit si potřebné vědomosti jako samouk. Ze všech autorů na něho nejmocněji zapůsobily spisy Wilhelma Humboldta, jehož názory na poslání zemědělství přijal za své a zůstal jim věrný až do konce života.

     Když hrabě František Thun mladší dostal od svého otce správu všech statků, hledal schopného tajemníka. Na upozornění starších úředníků přijal A. E. Komerse, který pracoval k jeho plné spokojenosti. Brzy zjistil, že Komers stále touží po vyšším odborném vzdělání. Proto doporučil svému otci, aby dal Komersovi placenou dovolenou a umožnil mu studium ne tehdejší rolnické akademii v Hohenheimu u Stuttgartu ve Würtembersku. Současně mu byla dána přiměřená podpora, aby mohl o svátcích a o prázdninách cestovat. Proto v  letech 1837 a 1838 mohl prostudovat zemědělství Würtemberska, Badenska, Bavor, Porýnska a Švýcar. Zkoušky vykonal s nejlepším prospěchem, takže mu královská zkušební komise udělila první cenu - královskou čestnou medaili. Komers byl jedním z prvních Čechů, kteří v Hohenheimu studovali a zůstal s tímto ústavem v přátelských stycích celý život. Po návratu z Hohenheimu nastoupil opět v Děčíně, přinášeje si odborné vzdělání, jistotu a vnější uznání i autoritu.

     Nadále zastával místo osobního tajemníka hr. Františka Thuna a při tom mu bylo v r. 1839 svěřeno vedení správy dvora Slavětín u Loun. Zde mohl prakticky vyzkoušet a ukázat své vě­domosti. Začal zavádět střídavé hospodaření, zlepšil úroveň ovčáctví, pečoval o stav polních cest. V roce 1840 se Komers stal ředitelem peruckého panství. V této době se seznámil s V. V. Tomkem, který ve svých pamětech napsal: „Direktorem, čili ředitelem hospodářství byl Ko­mers, nyní vyhlášený hospodářský rada a bohatý podnikatel, tehdáš mladý hezký člověk, sedm­advacetiletý. Seznámení s ním mě velice zajímalo. Bylo však při něm již tehdy pozorovati, že byl muž snažící se o dosažení něčeho většího v cti a bohatství.“ Tomkova předpověď se splnila brzy, protože na základě dobrých výsledků hospodaření na Perucku i vlivem značné osobní ctižádostivosti byl Komers k 1. 4. 1844 jmenován centrálním ředitelem všech panství hr. Thuna.To bylo spojeno s přesídlením z Peruce do Dě­čína - Podmokel a s jmenováním hospodářským radou.

     Komers vycházel z tradic a rozuměl historii. Nezaváděl žádné reformy, ale nejdříve hledal poučení v minulosti. Jeho první starostí bylo uspořádat zámecký archív. Ve své zprávě o stavu archívu doporučoval celý archív nově uspořádat, aby tvořil jednotný celek. František Thun se obrátil na Františka Palackého, aby mu našel někoho, kdo by byl schopen zámecký archív uspořádat. Palacký určil V. V. Tomka, kterému dal své pokyny pro zpracování. Tomek svou práci v Děčíně nedokončil, pořídil jen chronologický rejstřík. Za základ dalšího pořádání byl vzat princip Komersův, propracovaný a obměněný vrchním Seidlem. Zámecký archív byl uspořádáním zpřístupněn a mohlo se z něho čerpat pro účely administrativní, reformní, historické apod.

     Komersova iniciativa zasáhla podnětně do všech oblastí  hospodářského podnikání velkostatku. Zemědělská výroba na děčínském velkostatku byla rozdělena do 12 dvorů, které byly už od poloviny 18. století částečně parcelovány a pronajímány. Podle Komersova výpočtu byl poměr pronajaté a obhospodařované půdy ve 40. letech tento:

 

Dvůr:              V režii               Pronajato            Celkem             Výnos nájmu

                            ha:                      ha:                      ha:                       zl.:

Kámen                  -                         48                       48                      524

Libverda             149                      53                      202                     750

Mirabell                28                     16                        44                      191

Lesná                     -                        81                        81                    1046

Těchlovice            42                      53                        95                      708

Podmokly            174                     84                       258                    1348

Bynov                    -                        86                         86                    1138

Jílové                    24                      94                       118                      986

Modrá                   37                        6                         43                      150

Kamenný dvůr      62                       26                        88                       344

Libouchec            107                      25                       132                      270

Schönstein             -                        275                      275                     2198

-------------------------------------------------------------------------------------------

celkem                 623                     847                     1470                    9657

 

     Celkem měl děčínský velkostatek k dispozici asi 1700 ha půdy, z toho asi 1000 ha půdy  orné, 600 ha luk a zahrad, kolem 100 ha pastvin. Podle velikosti byl na prvním místě dvůr  Podmokly (174 ha), na druhém Libverda (149 ha) a třetí místo zaujímal Libouchec (107 ha).

     Příčiny pronajímání zemědělské půdy byly ekonomické. Trojstranný systém hospodaření přinášel nízké výnosy i když robota umožňovala velmi nízkou režii. Do 60. let 18. století se velkostatky rozšiřovaly, zvětšoval se počet dvorů a plocha obdělávané půdy. Od 70. let (někde mnohem dřív, což je i případ Děčína) nejen ustává jeho růst, ale obdělávaná půda se pronajímá. Příjmy z pronajímání jsou vyšší než při hospodaření ve vlastní režii. Peníze takto získané se používaly pro kapitálové investice do zemědělství - intenzifikace. Pronájem půdy měl vliv i na proces sociální a třídní diferenciace, na utváření kapitalistických výrobních vztahů, byly vytvářeny podmínky pro rychlý růst společenských sil.

     V zemědělské výrobě se Komers snažil především o absolutní likvidaci úhoru a o důsledné zavedení střídavého hospodaření. Když byly ve 40. letech 19. století zkoumány příčiny nízkých výnosů na Děčínsku, za nejzávažnější byl označen systém hospodaření, stará trojhonná soustava, na něm závislý způsob obdělávání půdy a jako druhotná příčina bylo uváděno znečistěné semeno. Při střídavém hospodaření, kdy je nutnost provést všechny přípravné práce v poměrně krátké době, se projevovala nevýhodnost roboty. Komers při likvidaci úhoru na starší tradice. Již v letech 1812 - 1813 se v Děčíně pomýšlelo na likvidaci úhoru, ale nebyly k tomu vhodné podmínky.

     Zásady střídavého hospodaření byly v Děčíně  prosazeny v r. 1822, kdy byl  vytyčen plán likvidace úhoru a zavedeno obyčejné střídání plodin při sedmiletém cyklu (1. pšenice, 2. ječmen, 3. žito, 4. oves, 5. vikev, 6. žito, 7. oves), nebo rovněž sedmiletý, ale zlepšený sys­tém střídání plodin, podpořený hnojením a zavedením jetele (1. pšenice, 2. ječmen s jetelem, 3. jetel, 4. pšenice nebo žito, 5. po pšenici ječmen, po žitu vikev, 6. žito, 7. oves). Eventuálně se v prvním roce zařazovaly brambory nebo zelí, konopí a len. V tomto roce byla řešena i otázka širokořádkového nebo úzkořádkového setí a jeho vliv na vzrůst obilí, rozšířilo se pěstování jetele jako rozhodující statkové píce, i krmné červené řepy. V roce 1833 se na Děčínsku zavedla jako nová plodina řepka.

     Komers v podstatě přejal zavedené způsoby střídání plodin, ale ještě je doplnil a vylepšil. Podle kvality půdy zavedl osmiletou a devítiletou rotaci. Pro Libverdu platil devítiletý cyklus (1. řepka, 2. ječmen, pšenice a jetel, 3. jetel, 4. ozim, 5. luštěniny, 6. ozim a částečně jetel, 7. jetel, 8. žito, 9. oves). V roce 1869 Komers zamýšlel pěstovat v Libverdě tabák, upustil však od toho a místo tabáku vysadil krmnou řepu. Za Komersova přispění byly ve větším rozsahu prováděny meliorační práce, především se jednalo o odvodnění luk, a tím o zvýšení výroby píce.

     V záznamech z děčínského statku z let, kdy Komers působil jako centrální ředitel všech panství hraběte Thuna činily výnosy u obilovin - pšenice 17,5q/ha, žito 17,2, ječmen 14,3 a oves 15,4q/ha. V chovu krav se dojivost pohybovala okolo 2000 litrů za laktaci.

     Po r. 1850 se rozšířilo používání umělých hnojiv také na děčínském statku. Dělaly se zde pokusy s guánem, které bylo do Čech dováženo po r. 1843. Do Děčína bylo v r. 1852 dovezeno 100 q guána, s nímž se prováděly pokusy - i mícháním s jinými minerálními  hnojivy. V roce 1854 bylo zkoušeno používání čilského ledku. Když byl u Vlastenecko-hospodářské společnosti v Čechách ustanoven „Komitét pro srovnávací pokusy“, byly od roku 1857 vypisovány  srovnávací pokusy s hnojivy. Mezi velkostatky, kde byly provedeny rozsáhlé srovnávací pokusy, nechyběl samozřejmě Děčín. K pokusům byly zpravidla vybrány 2 plodiny, např. v roce 1859/60 byl jako hlavní zemědělská plodina vybrán ječmen a jako plodina pomocná hrách. Účinky hnojiv se zkoušely na ploše 200 sáhů  čtverečních (tj. cca 780 m2). I v 60. letech, kdy byl počet umělých hnojiv obohacen o draselnou sůl a kainit ze solných dolů v Sasku, byly v Děčíně prováděny první pokusy. Jako hnojivo byly používány i odpadky z výroby, např. olejárny v r. 1858.

     V Děčíně byly konány i první pokusy s použitím zemědělských strojů (secí a žací stroje). Komers dával přednost strojům cizím, anglickým, které podle něho odváděly kvalitnější práci. Jako ekonom byl pro ekonomické využití strojů hlavně v Peruci, kde byly výhodnější podmínky než v Děčíně. Jako překážku použití žacího stroje v Děčíně uvedl nerovné řádky. Některé stroje byly nakupovány i v Praze u firmy Daněk a Ringhofer. Komers se osobně zúčastňoval zkoušek zakoupených strojů.

     Vítaným doplňkem zemědělské výroby bylo ovocnářství, kterému se věnovala čím dál tím větší pozornost. Vysazovaly se nové sady, především na svazích, na bývalých loukách a pastvinách. Největší pozornost byla věnována švestkám a jabloním, v druhé řadě pak hrušním, třešním, višním a vlašským ořechům. Ve službách hraběte Thuna pracoval František Jošt, vynikající odborník nejen v ovocnářství, ale i jako správce zámecké botanické zahrady, kde vynikl především v pěstování orchidejí. Komers si Jošta velmi vážil a vždy, když měl rozhodovat o významnějších záležitostech týkajících se ovocnářství, se s ním radil a dbal jeho mínění. Když koupil v r. 1861 pro svou rodinu statek Lžín a Mostov (na Chebsku), hrabě svolil, aby Jošt Komersovi poradil osobně přímo na místě.

     Že byla věnována velká pozornost ovocnářství, o tom svědčí počty ovocných stromů. Na celém panství to bylo v roce 1846 přibližně 18000 plodících stromů a 12800 mladých stromků. Knížecí ovocné školky měly ve stejném roce 12000 mladých stromů pro obnovu sadů. V roce 1874 přineslo ovoce hraběcí pokladně 17000 zlatých.

     S rostlinou výrobou úzce souvisí i výroba živočišná. Se zlepšováním v chovu ovcí začal Komers již při své práci na Peruci a pokračoval i v Děčíně, kam dovezl ovce plemene merino. Chov ovcí byl výhodný, v příznivých letech příjmy kryly všechny náklady, zatímco chov skotu byl ztrátový. Rentabilita chovu skotu se zlepšila až po roce 1840, kdy stoupal odbyt živočišných výrobků v našich zemích. Na úseku chovu skotu Komers prosazoval dovoz krav a býků z vynikajících chovatelských oblastí. Dovážel zvířata plemene bernského, Rigi, allgavského, voiglendského a oldenburského. Tím docílil dojivosti až 2120 litrů mléka. Rovněž prováděl pokusy s křížením hovězího dobytka. Komers poukazoval na způsoby, jimiž je možné docílit zlepšení chovu dobytka, a to výběrem chovných zvířat (krav i býků), dobrým odchovem telat a kvalitní pící. Věnoval pozornost krmným dávkám a způsobu ustájení. Řešil i otázku zatížení zemědělské půdy dobytkem. Kolem roku 1850 činilo zatížení na 100 ha zemědělské půdy průměrně 47,6 kusů skotu, z toho20,8 kusů krav. Začal s pořádáním místních výstav dobytka, kde byl prováděn výběr býků pro plemenitbu. Taková výstava byla uskutečněna v Děčíně v roce 1870.

     Komers se nevěnoval pouze zemědělské výrobě, ale podporoval budování různých závodů na zpracování zemědělských produktů. Považoval tyto podniky za „páky zemědělské výroby“, jak napsal ve svém dopise  hraběti Thunovi z roku 1859. Na velkostatku pracoval pivovar a palírna, jejich provoz byl však ztrátový. Kapacita výroby klesala, protože zařízení nebyla dostatečně udržována. Proto Komers i hrabě v 50. letech uvítali nutnost jejich zbourání kvůli stavbě železnice z Prahy do Podmokel. Tím získali potřebné investice na stavbu nového, moderního pivovaru. Se stavbou se začalo v roce 1849. Komers sledoval kvalitu piva, a když v roce 1859 referuje hraběti o nedostatečné kvalitě děčínského piva, navrhuje postavit v Podmoklech palírnu. Se stavbou se začalo ještě téhož roku a v roce 1866 byl lihovar předělán na výrobu čpavku.

     V roce 1845 byla v Děčíně postavena škrobárna pro průmyslové využití brambor. Na perucku, kde pracoval lihovar, se začalo s výrobou lisovaných kvasnic pro zásobování i pražských pekařů. Jako společník hraběte Chotka při budování cukrovaru ve Veltrusích se Komers zabýval myšlenkou vybudování cukrovaru i na thunovských statcích. V roce 1852 navrhl hraběti jeho postavení. Hrabě souhlasil a v roce 1858 byl postaven cukrovar v Peruci. Se stavbou cukrovaru souviselo i pěstování cukrovky ve velkém. Melasu z cukrovaru nechával Komers zpracovávat v peruckém lihovaru.

     V roce 1861 založil Komers na velkostatku sýrárnu. Po rozšíření pěstební plochy lnu byla v Děčíně - Bynově roku 1864 postavena nová přádelna lnu, která doplnila už existující přádelny vlny a bavlny. Na děčínsku byl v té době již velmi silný textilní průmysl, a proto Komers věnoval velkou pozornost vzdělávání tkalců. Založil na velkostatku přadlácké školy, např. v Jílovém u Děčína a Libouchci.

     Komers sledoval zakládání spořitelen ve Vídni a v Praze a pochopil, že i venkov má dobré podmínky pro zakládání podobných ústavů. Vykládal o tom rychtářům a nabádal je k zakládání spořitelen. Věřil, že by z nich plynul prospěch všem vrstvám obyvatelstva, hlavně třídě proletariátu (spořivost, omezení žebroty). Velkou pozornost věnoval chudobincům, zlepšoval jejich organizaci a činnost za pomoci na děčínsku známé osobnosti faráře Daneše. Navštěvoval školy na spravovaném panství a dbal o zlepšení vyučování a prostředí škol. Po vzoru Františka Horského zakládal sady, vysazoval aleje podél cest. V letech neúrody se snažil zabezpečit lidem výdělek různými veřejnými pracemi. Mezi lidmi byl vážen a oblíben pro svou srdečnost, vlídnost, přístupnost a lidovost. Jeho reformy zvýšily výnosy na panstvích i více než o 100 procent. Např. hodnota celé produkce peruckého panství ročně obnášela 93.000 zl., Komers ji zvedl na 172.000 zl. Peruc, ale i jeho rodné město Humpolec mu prokázali největší poctu - zvolili jej za čestného občana. Komers zůstal vždy věrný své metodě, rolníka ani sedláka k pokroku nikdy nenutil. Nevěřil, že rozkazováním a donucováním se dá něčeho dobrého dosáhnout. Všeho se snažil dosáhnout vysvětlováním, výchovou. Znal kouzlo vlídného slova a dobrého příkladu, i když je to metoda zdlouhavější a vyžaduje veliké trpělivosti. Ke každému byl velice zdvořilý, což bylo u vysokého panského úředníka této doby něco neobvyklého.

     Kromě zemědělské výroby se na příjmech děčínského velkostatku podílely i lesy, ale v daleko menší míře, než tomu bylo dříve. Od počátku 19. století stoupaly náklady na lesní výrobu, tím klesaly příjmy. Prováděly se nákladné rekultivační zásahy při současném omezení těžby, bylo zde zaměstnáno více stálých i sezónních dělníků. Komerse lesní výroba příliš nelákala, zaměřil se spíše na zemědělskou výrobu. V rámci působnosti centrálního ředitele byl nucen starat se i o tuto výrobu, především po organizační stránce. Lesní výrobou se nemusel zabývat díky tomu, že na statku pracovali dobří odborníci, jako A. Seidel a V. Funke.

     Komers usiloval o pozvednutí zemědělství v českých zemích, a proto chtěl důkladněji poznat cizí pokročilé zemědělství a zemědělské školství. Od roku 1851 začal soustavně vykonávat různé studijní cesty do zahraničí. V roce 1851 vykonal cestu do Anglie, Skotska a Belgie. Navštěvoval velkostatky, zemědělské instituce, školy a seznámil se podrobněji s odbornou anglickou literaturou. Navštívil také zemědělskou výstavu v Londýně. Roku 1852 navštívil zemědělskou výstavu v Drážďanech, kde obdivoval starost a péči saské vlády o rozkvět zemědělské výroby. V roce 1852, stejně jako v r. 1854 navštívil Slezsko, v r.1854 procestoval Holandsko, Belgii a Francii. V r.1855 navštívil zemědělskou výstavu v Paříži. Ve Francii navštívil mimo jiné i zemědělskou školu v Grignon. Tuto svou návštěvu popsal ve svém pojednání o zemědělském školství, kde srovnal poměry na škole v Grignonu s poměry v Rakousku. V r. 1857 se zúčastnil jako odborník zemědělské výstavy ve Vídni. V témže roce musel odjet s nemocnou ženou do Benátek a této příležitosti využil k poznání zemědělství alpského, hlavně štýrského a tyrolského, a potom vyspělého zemědělství lombardsko - benátského. Cestu opakoval i v r. 1858. V r. 1863 se zúčastnil výstavy v Hamburku. Když v r. 1867 jel na světovou výstavu do Paříže, znovu studoval zemědělskou výrobu v Německu, Francii a Belgii. Navštívil Wiehenstephan a sjednal s ředitelem Wenzem společný program v zemědělském pokusnictví a navštívil také Liebiga, jehož teorii výživy důkladně znal a celý život obhajoval. Byl si vědom významu mezinárodní spolupráce a horlivě ji podporoval tím, že zval cizí odborníky na návštěvu do Čech. Např. v r. 1850 byli v Děčíně odborníci ze Saska a Slezska. Komers byl také členem mnoha domácích i zahraničních spolků. Profesor Dr. Stoklasa, jehož popularita byla příslovečná a zahraniční pocty nesčetné, se ani zdaleka nemohl v tomto směru Komersovi vyrovnat.

     O zkušenostech ze svých cest psal články i brožury a také o svých dojmech zajímavě přednášel v Hospodářském klubu, který v Praze založil a jehož byl předsedou. Spolupráci s Vlastenecko- hospodářskou společností v Praze navázal už na Peruci. Rokem 1841 počínaje se zúčastnil všech výstav Vlastenecko-hospodářské společnosti. Vystavoval ovce a různé hospodářské plodiny.

     Velikou pozornost věnuje Komers odbornosti svých spolupracovníků a úředníků na panství. Pro své okolí hledá ty nejschopnější a doplňuje tak i ostatní dvory. Všemožně pečuje o další vzdělávání svých spolupracovníků, na všech požaduje vzdělání a osobní schopnosti. Sám se celý život vzdělává návštěvami vynikajících hospodářství, návštěvami výstav a svojí činností v odborných korporacích. S kvalifikovanými úředníky, které si sám vychoval, dociluje nejen dobrých hospodářských výsledků, ale organizuje i různé akce kulturní a literární.

     Komers si velmi vážil vzdělání a v duchu tehdejších pokrokových názorů propagoval jeho rozšíření na lidové vrstvy. Při úředních dnech v r. 1848, kdy rozebíral příčiny „zkažených“ mravů u čeledi, označil nedostatek školní výchovy za jednu z hlavních příčin této zkaženosti. Zakládal na panstvích nové patronátní školy a staral se o jejich zdokonalení. Tvrdil, že chceme-li lepší zemědělskou výrobu, musí být vzdělaná i čeleď a sedláci.

     Již v roce 1844 referoval ve Vlastenecko-hospodářské společnosti o tom, že je nutno zakládat zemědělské školy po vzoru západních a jižních sousedů a současně podal podrobný návrch na založení škol. Jednání se protahovala, a proto Komers zřídil v r. 1846 soukromou školu na podmokelském dvoře, která působila až do r. 1850. Tato škola byla zaměřena na výchovu čeledínů a vyučovali na ní vrchnostenští úředníci. Komers měl v úmyslu u této školy zřídit i sirotčinec pro výchovu selských sirotků od 12 do 16 let. Než tuto myšlenku plně rozvinul, nastaly velké společenské a politické změny a vše se vytvářelo jinak a lépe.

     Roku 1849 došlo konečně k rozhodnutí, že budou zřízeny dvě oficiální rolnické školy - česká v Rabíně a německá v Libverdě u Děčína. K tomuto rozhodnutí došlo ve Vlastenecko-hospodářské společnosti během dubna a května r. 1849 a k zahájení vyučování došlo na obou školách v první polovině listopadu r. 1850. Zemský výbor slíbil každoroční příspěvek 1000 zl., císař jednorázově věnoval 3000 zl. stříbra a na udržení škol slíbil přispívat každoročně částkou 2000 zl. stříbra. Ředitelem školy v Rabíně byl zvolen František Horský a ředitelem školy v Libverdě A. E. Komers.

     Stanovy rolnických škol měly 16 paragrafů, které vysvětlily jejich funkci. Úlohou těchto škol mělo být vzdělání, které tkví: „1.Ve všemožně dokonalém vyučení se ve veškerém hospodářském řemesle, tj. v osvojení obratnosti u vykonávání všech hospodářských ručních prací, jakž to průmyslové hospodaření vyžaduje. 2. V opakování a zdokonalování obyčejných vědomostí nižších škol a postupném jich vynaložení na potřeby skutečného života vůbec a rolnictví zvláště. 3. V utvrzení živého přesvědčení o možnosti prospěšného hospodaření použitím jistých pravidel, čerpaných ze známosti přírody, ze zkušenosti, rozpočtu a přemýšlení - udělování oustního vyučování, ouzce spojeného s vedením průmyslně řízeného hospodářství. 4. V navyknutí cnostem, které rolníka ozdobují, jakož jsou: pracovitost, láska k pořádku, čistota, mravnost, vážnost zákona, vyplývající ze známosti o zřízení občanské společnosti.“ Chovanci byli přijímáni podle určitých hledisek: stáří 16 let, zdravé, silné tělo, potřebné školní vzdělání, praxe v nějakém hospodářství. Vyučování bylo rozvrženo do 3 tříd na 3 roky. Zajímavý je i charakter pomůcek při vyučování:

a)   dostatek knih pro učitele i žáky k učení a čtení,

b)  pro vyučování sbírku nerostů, bylin, semen a přírodnin vůbec pro vyučování přírodnictví; sbírku nářadí a vzorků, sbírku výkresů, sbírku rozličných druhů obilí v klasech, jakož i jiných rolnických rostlin, sbírku vzorků vlny, sbírku nástrojů k vyměřování půdy a svahu nevyhnutelně potřebných, teploměry a tlakoměry,

c)   při rolnické škole má se malé asi 5-10 měr výsevu obnášející pole ke zkouškám určiti a za náhradu používati, aby se vzbudil v chovancích smysl pro pozorování a shromažďování rozličných hospodářských zkušeností,

d)  nejdůležitější pomůckou vyučování má být skutečné hospodaření samo.“

     Učitelský sbor se rekrutoval převážně z řad thunovských úředníků. Mezi nejvýznamnější patřili bratři Lamblové, F. Jošt, T. Gohren a další. Karel Lambl, starší z bratrů, působil před svým vstupem na školu jako úředník na velkostatku Peruc. Komers ho pověřil také správou školního statku. Na popud Karla Lambla byla do Libverdy přivezena první ušlechtilá anglická plemena prasat. Odtud se tato plemena šířila i do selských usedlostí, odkud vytlačovala domácí české prase. Karel Lambl soustavně sledoval vlastnosti jednotlivých plemen prasat i jejich kříženců, sledoval hmostnosti zvířat, dělal pokusy v krmení. Křížil české prasnice s kanci essexského a yorkshirského plememe, sledoval plodnost prasnic, hmotnost selat při narození a odchovu do jednoho roku a hmotnost dvouletých vykrmených prasat. Jeho výsledky byly ohodnoceny na zemědělské výstavě ve Vídni, kde libverdská prasata obdržela první cenu. Podobný zájem věnova K. Lambl i chovu ovcí, koní, drůbeže a hlavně chovu skotu. V libverdském dvoře se prováděla od r. 1852 do r. 1860 kontrola dojivosti u pěti plemen skotu (domácí, opočenské, švýcarské, oldenburské a allgavské). Všímal si nejen nádojů mléka, ale i jeho tučnosti, zdůrazňoval dědičné vlohy. Lambl došel k závěru, že více záleží na chovatelích než na plemenech skotu a že i z českého skotu by se při řádném odchovu a odpovídajícímu krmení vytvořilo kulturní plemeno. Karel Lambl se svou prací stal zakladatelem české zootechniky.

     Mladší bratr Karla Jan B. Lambl nastoupil v Libverdě jako učitel chemie a přírodních věd. Byl to vynikající ekonom a teoretik 19. století. Zajímavé je jeho pojetí organizace podniku, dokázal, že poměrná čísla počtu dobytka k ploše a potřebě chlévské mrvy, musí být doplněna nebo nahrazena vlastním ekonomickým rozborem. Před Lamblem organizační zásady vycházely z norem, schémat a poměrů, tzv. poměrová organizace předpisovala strukturu kultur, plodin, počet zvířat a množství potřebné chlévské mrvy. Základní problém spojení rostlinné a živočišné výroby se řešil podle potřeby chlévské mrvy. Lamblova teorie hnojení platí dodnes - hnojit nové plodině a ne nahrazovat odebrané živiny. Známá je hlavně jeho depekorační teorie. Lambl měl smysl pro zemědělství jako celek, chtěl povznést nejen velkostatky, ale i malá selská hospodářství.

     Odborné úspěchy bratří Lamblů způsobily roztržku mezi nimi a ředitelem Komersem. V roce 1860 se konflikt ještě zvětšil a Komers dokonce litoval, že bratry Lambly na Libverdu přijal. Karel Lambl ze školy odešel a stal se ředitelem ústavu v Kříževsi v Chorvatsku. V roce 1863 ho následoval i Jan, který se stal generálním tajemníkem hraběte Jana Haracha a organizátorem a ředitelem hospodářské školy ve Stěžerách u Hradce Králové. Od roku 1867 působil jako mimořádný profesor polního hospodářství na polytechnickém ústavu v Praze.

     Spor J. B. Lamba a A. E. Komerse se ještě přiostřil v roce 1867, kdy Lambl přednesl svou Přednášku národohospodářskou, kterou později označil jako pramen vzniku své teorie o depekoraci. Komers jako hlasatel Liebigovi teorie energicky vyvracel všechny námitky a pochybnosti, které vůči této teorii vznášeli F. Horský a zvláště J. B. Lambl. Podle Lamblových pamětí  zavdalo k této jeho opozici největší podnět „pánovité a apodiktické vystupování Komersovo v oboru správovědy a taxace a aplikování těchto názorů na organizaci statků, chovu dobytka a na výpočty čistých  výnosů pozemkových“. Komers a jeho stoupenci rozpoutali proti Lamblovi prudkou polemiku, která přispěla k oživení zájmu o zemědělskou ekonomiku a její praktický význam. Komers sám ve své bohaté praxi podle Liebigových zásad postupoval, a protože hospodařil s úspěchem, ani on, ani jeho stoupenci se nedali ničím a nikým přesvědčit. Polemiku však vyhrál B. J. Lambl.

     S dalším učitelem F. Joštem neměl Komers neshody, snad i proto, že se ovocnářstvím sám nezabýval. Jošt byl zaníceným pomologem, který usiloval o to, aby pomologické zahrady a ovocné školky byly zřizovány na náklady státu. Soukromý ovocnář musí vyrábět se ziskem, a proto nemůže dělat pokusy. Jošt založil na  Libverdě ovocnou školku, odkud byly zájemcům prodávány rouby.

     Komers sám hodně cestoval a chtěl, aby i učitelé na Libverdě působící, poznávali zahraniční školství a výzkum, výstavy. Proto je posílal na služební cesty, hledal pro ně různá studijní stipendia. Dobré referáty ze služebních cest ocenil a umožnil i jejich publikování. I v tomto směru patří Komersovi primát, neboť on první vystihl potřebu studijních cest pro učitele, publikování a aplikaci získaných zkušeností.

     Po sjezdu rakouských a německých hospodářů v Praze r. 1857 bylo zřízeno několik pokusných stanic hospodářsko-chemických, mezi jinými i v Libverdě. Rolnická škola v Libverdě vydávala svůj odborný časopis „Wirtschftliche Blätter“ (Hospodářské listy), kde byly zveřejňovány především práce členů učitelského sboru. Tento časopis měl význam pro šíření pokrokových metod v zemědělství.

     V prvních letech působení byly mezi školami v Rabíně i v Libverdě dobré vztahy, měly stejné osnovy, v podstatě se lišily pouze vyučovacím jazykem. Ředitel F. Horský navázal srdečné přátelství s bratry Lamblovými. Především J. B. Lambl byl Horským ovlivněn a vážil si ho i po lidské stránce. Zapůsobila na něho jeho vytrvalost v šíření zemědělské osvěty, jeho proslulá „polní kázání“ a metody jeho práce. Komers se několikrát zúčastnil zkoušek na rolnické škole v Rabíně jako zkušební komisař, aby se přesvědčil o stanoviscích obou škol. Obě školy ovlivnily svým působením široké okolí nejen výchovou zemědělců, ale i svým příkladem a vzorem. Obě školy také prodávaly soukromníkům ušlechtilá plemena dobytka, osivo, rouby apod.

    Libverda jako rolnická škola působila od r. 1850 do r. 1879, kdy byla přestěhována do České Lípy. V r. 1856 bylo na Libverdě zřízeno vyšší oddělení  pro průpravu správních hospodářských úředníků, pro které Komers zpracoval organizační plán. Toto oddělení bylo v roce 1866 prohlášeno za vyšší hospodářskou školu zemskou, která existovala do r. 1900, kdy byla přejmenována na hospodářskou akademii. V době první republiky se libverdská hospodářská akademie stala součástí německé techniky v Praze jako její zemědělské oddělení a v této  formě fungovala až do r. 1945.

     Komers působil i při zakládání jiných zemědělských škol. Např. město Kadaň si od něho vyžádalo plán na založení zemědělského oddělení při jejich reálné škole. Jeho žák a učitel z Libverdy J. B. Uhlíř, který byl v letech 1874-91 ředitelem zemské střední hospodářské školy v Přerově, uplatňoval Komersovy organizační zásady a metody a své učitelské zkušenosti z Libverdy. Tím vybudoval právě přerovskou školu na nejlepší ústav své kategorie v celé tehdejší monarchii. Také německé zemské střední hospodářské školy v Novém Jičíně a Horních Heřmanicích měly v profesorském sboru a později i jako své ředitele bývalé učitele z Libverdy. Také na nich našly uplatnění pedagogické a organizační zásady Komersovy. Komersův rozhled v zemědělském školství ocenila i vídeňská vláda. Byl zván do Vídně na porady o reorganizaci hospodářské akademie v uherských Starých Hradech.

     Komersovy úspěchy hospodářské ho vynesly i do popředí života politického. Dvakrát byl zvolen poslancem zemského sněmu, vždy v dobách pro český národ pohnutých - roku 1848 a r. 1861. Komers byl známý nejen jako loajální Rakušan, jehož ideálem byla hospodářsky silná a proto zemědělsky vyspělá monarchie (za základ blahobytu jako stoupenec fyziokratismu považoval zemědělství), ale i jako dobrý Čech. Když v roce 1849 panovala na Děčínsku protičeská nálada, byla zaměřena i proti Komersovi a jeho českému služebnictvu. Částečně kvůli této nacionální zášti Komers navrhoval přeložení sídla centrálního ředitele z Podmokel do Prahy, což se v dubnu 1849 také stalo. Na rok 1848 se Komers díval jako na rebelii, na vzpouru vyvolanou štváči, jak o tom psal v červnu 1848 F. A. Thunovi. Za největší neštěstí pro zem považoval slabou správu. Jako prostředek pro zlepšení situace v zemi navrhoval provedení správních reforem, nastolení vojenské moci - pro Čechy 1-2 regimenty, proletariátu poskytnutí práce na železnicích a silnicích za příslušnou mzdu, provolání všem Čechům, vypsání voleb do říšského sněmu. Ve volbách do říšského sněmu byl v Humpolci zvolen Karel Havlíček Borovský, který se 14. 12. 1848 svého poslaneckého mandátu vzdal. 17. ledna 1849 byl zvolen A. E. Komers, který 4. února 1849 přijel do Humpolce představit se voličům a poděkovat za zvolení. Druhého dne odjel do Kroměříže, kde působil proti revolučním náladám a tendencím. Mnoho již vykonat nemohl, protože parlament byl 4. března 1849 rozpuštěn.

     Komerse zajímala otázka zrušení roboty a s tím spojených změn hospodářských, politic­kých a organizačních. Byl v komisi, která měla určit zásady výkupu z roboty. Již v r. 1847 na valném shromáždění Vlastenecko-hospodářské společnosti měl přednášku o vyvázání z roboty. Komers měl tehdy odvahu říci, že právě vydaný císařský patent o možnosti vyvázání z roboty je nedostatečný a přitom bez praktického výsledku. Své názory proti robotě mohl uplatňovat, neboť hrabě Thun již v r. 1820 dal na svém panství podnět k dobrovolnému a lacinému výkupu z roboty. Komers se zasazoval o to, aby se všem žadatelům vyhovělo.

     V r. 1861 ještě jednou a naposled Komers kandidoval na poslanecký mandát. Hraběti Thunovi tehdy napsal, že listina kandidátů do zemského sněmu je hanbou pro národ. Získal mnoho zkušeností, poznal jak silné a početné jsou řady pokrytců, egoistů a farizejů, jak se mylně vykládá upřímná snaha pro dobrou věc aj. Když později roztrpčeně a s bolestí vzpomínal na dny kolem voleb, děkoval prozřetelnosti, že z toho vyšel s klidnou myslí a svědomím.

     Politikou se pak již nezabýval, ale věnoval se veřejné odborné činnosti. Usiloval o reformu Vlastenecko-hospodářské společnosti, která se neměla omezovat pouze na velkostatky, ale měla zahrnovat širší vrstvy zemědělského obyvatelstva. Proto podporoval zřizování odboček ve formě filiálních hospodářských jednot. Do konce r. 1862 bylo v Čechách 13 hospodářských jednot se 79 odbory a s celkovým počtem 8721 členů. Sám pracoval ve filiální jednotě Českolipské zprvu jako místopředseda a od r. 1857 jako předseda. Po rozpuštění Vlastenecko-hospodářské společnosti stejně aktivně pracoval i v Zemědělské radě, založené r. 1873. V Praze Komers založil Hospodářský (Zemědělský) klub, z kterého vznikla Hospodářská (Zemědělská) společnost pro království české. Vědecky se Komers vyžíval v Komitétu k přírodovědeckému prozkoumání Čech, kde byl předsedou zemědělské sekce. V této funkci si dopisoval s předními reprezentanty vědy, zejména s dr. Emanuelem Purkyní. Zamýšlel zorganizovat průzkum děčínského okresu.

     K jeho popularitě a úctě značně přispěly i odborné literární práce. Již kolem r. 1840 jako ředitel peruckého statku se věnoval literární práci, především v chovu ovcí. Založil sborník „Jahrbuch für österreichische Landwirthe“ (Sborník pro rakouské zemědělství), k němuž byl připojován odborný zemědělský kalendář. Sborník pro rakouské zemědělství vycházel 21 let (ročník 1861 až 1881) a přinášel hlavně aktuality ze všech oborů zemědělské výroby. Ačkoliv to podle titulu byl sborník rakouského zemědělství, jeho obsah se týkal hlavně Čech. Autoři byli většinou domácí, ale také zahraniční. Mnoho příspěvků napsal sám Komers. Vycházela zde také jeho správovědná studie. Protože měla příznivý ohlas, přepracoval a doplnil ji, takže vyšla v r. 1870 jako samostatný svazek. Česky byla vydána r. 1871 pod titulem „Ústrojí polnohospodářské čili hospodářská správověda“. Byla to naše první učebnice zemědělské ekonomiky. Také jeho národní hospodářství vyšlo nejdříve ve Sborníku. Česky vyšla tato kniha pod názvem „Základové nauky národního hospodářství i statistiky“ v r. 1869. Obě knihy dosáhly v německém i českém jazyce několika vydání. Používaly se jako učebnice na tehdejších zemědělských školách. V letech 1865-1868 vydával populární český sborník „Pokrok v rolnictví“. Když „Pokrok v rolnictví“ zanikl, zorganizoval spolek „Matici rolnickou“ k vydávání dobrých českých odborných spisů.

     V roce 1874 odešel Komers do penze, složil svou funkci generálního plnomocníka Thunovské rodiny a rezignoval na většinu svých ostatních funkcí, na uvolněná místa nastupovali jeho žáci. Ponechal si pouze funkci vrchního redaktora „Jahrbuchu“, funkci vrchního ředitele Zemského vyššího hospodářského ústavu v Libverdě, funkci vrchního ředitele české pozemkové úvěrní společnosti, předsednictví v Komitétu pro přírodovědný průzkum Čech a Hospodářském klubu a místopředsednictví v Zemědělské radě a ve správní radě pražskoduchcovské dráhy. Navíc hospodářské otřesy v rakouské monarchii se těžce dotkly i jeho vlastního majetku, byl nucen prodat i svůj velkostatek. Také svou literární činnost značně omezil. V roce 1855, když sejeho zdravotní stav značně zhoršil, ustoupil úplně z veřejného života a uchýlil se do Jihlavy, kde žil až do své smrti. Pouze r. 1851 zaslal na pražskou jubilejní výstavu sbírku svých literárních prací a obdržel čestný výstavní diplom. Skoro zapomenut 18. prosince 1893 zemřel.

     Všichni Komersovi životopisci hodnotí vysoko jeho zásluhy o zemědělský pokrok. J. B. Lambl o svém odpůrci napsal:“Obzvláště mnohostranná byla činnost Komersova v oboru hospodářsko-spolkovém. Býval ve Vlastenecko-hospodářské společnosti referentem o důležitých otázkách národohospodářských a pilným i vřelým řečníkem v hospodářských spolcích, jichžto v ony doby bylo nemnoho. Také obor cukrovarnický děkuje Komersovi za vřelou účast, bylť on zejména původcem pojišťovacího ústavu pro úřednictvo cukrovarů. Komers byl povahy nevšední energie a vytrvalosti, při tom ve svých potřebách fysických neobyčejně skromný a střídmý.“

     Pro zemědělské školství Komers vykonal hodně práce, především v propagaci a organizaci. V tom mu patří primát. Lambl, Farský, Uhlíř aj. mohli jen pokračovat v tom, k čemu Komers jednak prakticky, jednak vědecky položil základ. Svůj výchovný program a názor na poslání zemědělské školy vyslovil, když 9. října 1866 slavnostně zahajoval otevření 1. ročníku zemské vyšší hospodářské školy v Libverdě:

     „My všichni musíme vytrvati na dráze zemědělského pokroku a vytrvale ve vědě hledati pravdu. Budeme vždy všichni usilovati o to, aby získané výsledky badatelů staly se majetkem civilisovaného světa, aby sloužily k dobru všech zemědělců. Musíme stále pečlivě hledati a zjišťovati, co by prospělo rozkvětu zemědělství naší vlasti. Tak chceme vyučovati i vychovávati nám svěřenou mládež, aby rostla ke cti a blahu vlasti a aby sama jednou vydatně a s úspěchem pracovala na jejím národohospodářském povznesení.

     Nebudeme mládež vzdělávati jen k tomu, aby tvořila, shromažďovala a šířila pozemské statky. Bylo by to samo o sobě také cenné, avšak nikoliv dostatečné a důstojné poslání školy a našim povinnostem. Musíme se snažit, abychom je vychovali na čestné a obětavé občany, abychom zušlechťovali jejich ducha i srdce.“

 

 

                                                                                                                                                                    Ing. Libor Kunte, Ph.D.

 

Libverda po roce 1866

Vyšší zemedelská škola 1866 - 1899
    V roce 1866 byla Libverda díky iniciative A. E. Komerse povýšena na Vyšší hospodárský a hospodářsko-prumyslový zemský ucební ústav v Děčíne - Libverdě. Slavnostní otevření se uskutecnilo 9.10. 1866. (Česká vyšší hospodárská škola byla zřízena v Tábore). Předtím, v průběhu roku 1865, proběhla jednání s protektorem školy, hrabetem F. A. Thun-Hohensteinem, o převzetí do zemské správy. Smlouva o pronájmu byla uzavrena na 35 let s petiletou výpovědní lhutou pro obě strany. Škola měla pronajaty budovy, pokusné pozemky, botanickou zahradu, sad a statek o celkové výmere pres 80 ha. Škola měla podle smlouvy právo spravovat pronajaté pozemky, školní statek, používat zarízení a stroje a sklízet úrodu. Jen právo lovu si ponechali Thun-Hohensteinové. Statek byl po celou dobu školní správy ziskový.
Libverda jako Královská zemědelská akademie 19OO - 192O
    Usnesením zemského sněmu byla završena dlouholetá cílevedomá snaha libverd-ských učitelu a 5. 5.1900 byla Libverda povýšena (samozřejme paralelne s ústavem v Tábore) na Královskou českou hospodářskou akademii (Die konigliche land-wirtschaftliche Akademie Tetschen-Liebwerd), a tím dosáhla úrovně obdobných škol v Německu. V roce 1904 sněm povolil, aby byl název školy na žádost profesorského sboru doplněn na "Nemecká královská Česká hospodářská akademie". Pro řádné posluchače bylo podmínkou přijetí absolvování strední školy. Výuka byla zpocátku dvouletá, od roku 1914 byl povinný i třetí ročník. V roce 1910 zavedené "diplomové zkoušky" opravňovaly absolventy k používání akademického titulu "diplomovaný zemědelec".
Libverda jako soucást vysoké školy 1920 - 1938
    V roce 1906 byl pri České vysoké škole technické ustanoven samostatný zemědelský odbor. Pro Němce to byl podnět k požadování paralely na Německé vysoké škole technické. Jejich požadavky zůstaly až do konce monarchie nevyslyšeny. (Jedinou dílcí změnou bylo již vzpomínané prodloužení studia na 3 roky.) V dubnu 1919 adresoval profesorský sbor akademie v Libverde obsáhlé prohlášení ministerstvu školství a národní osvěty. Odvolává se v něm na všechny kroky, podniknuté dosud pro zvýšení úrovně ústavu. Připomíná, že od roku 1914 je studium tríleté. Od roku 1916 platil nový zkušební rád, který předpokládal jednotlivé zkoušky a odborné státní zkoušky. Škole chybělo z tohoto hlediska jen právo promoce. Memorandum důrazně upozorňuje na osudy Vyšší hospodárské akademie v Táboře, o jejímž faktickém přesunutí do Brna a povýšení na Vysokou školu zemedelskou již bylo rozhodnuto. Žádosti byly vyslyšeny a ministerstvo školství a národní osvety rozhodlo o zestátnění školy. Dne 21. 9. 1920 je škola převzata do státní správy a stává se zemědělským odborem Německé vysoké školy technické v Praze s čtyřletým, osmisemestrovým studiem, završeným dvěma státními zkouškami. Absolventi byli oprávneni používat titul inženýr.
Libverda jako samostatná vysoká škola 1938 - 1945
    17. listopadu 1938 byla škola výnosem ríšského ministerstva vzdělávání prevzata do ríšské správy a bezprostredně podřízena ríšskému ministrovi. Byla přejmenována na "Landwirtschaftliche Hochschule in Tetschen-Liebwerd'. Byla jedinou vysokou zemědelskou školou v Sudetech. V cele stál rektor jmenovaný z Berlína. Stal se jím prof. Anton Jakowatz. Protektorem se stal profesor Eligius Freudl. Studium bylo osmisemestrové a absolventi meli titul "diplomovaný zemědelec". Skládaly se dvě státní zkoušky. Škola měla po celou dobu rozsáhlou knihovnu, v letech vysoké Školy asi 25 000 svazku. Od poloviny 19. století až do roku 1945 bylo na děcínském námestí knihkupectví Otto Henckela specializované na zemedelskou literaturu, od roku 1920 nazývané "akademické". Na Libverde byl bohatý studentský život a existovalo zde mnoho studentských spolku. Hlavní událostí byl tradicní ples, který se zacal porádat již v 80. letech 19. století. Od roku 1929 byla tradicním místem techto plesu Strelnice. V roce 1932 byl založen studentský domov ve staré budove. Mel kapacitu 15 míst. Libverda mela od prvopocátku také kuchyni a jídelnu. V roce 1900 byla založena menza.
Škola po 2. světové válce
    Původne bylo rozhodnuto zřídit v prostorách libverdské školy zahradnicko-ovocnický odbor Vysoké školy zemědělského a lesnického inženýrství Praha. Záměr nebyl realizován a tím se uzavírá 45 létá historie vysokého školství v Libverdě.Mnoho cenného inventáre bylo odvezeno na VŠZ do Prahy.
Období učnovského školství v Libverdě 1947 - 1952
    V roce 1947 byla otevrena učnovská škola zahradnická (cyklická po třech měsících) a hospodyňská škola. Později byla zřízena jednoroční rolnická škola a též zimní rolnická škola. Ve školním roce 1950/51 byla otevřena rolnická mechanizacní škola a zahradnická škola ovocnársko-zelinářská. V roce 1951/52 byl otevřen dvouletý rocník agrotechnický a zootechnický (mistrovský) a mistrovská škola zahradnická. Hospodynská škola byla zrušena. V květnu 1952 byla na Libverdu přestěhována Zemedělská mistrovská zahradnická škola z Ruzyně (bývalý Zemský pomologický ústav).
Období středního technického školství 1952 - 1995
    V roce 1952/53 byla zahájena výuka na Zemědělské technické škole v oboru pěstitelsko-chovatelském. Současně bylo zřízeno středisko pracujícího dorostu, obor zahradník, a kurs pro funkcionáre JZD. V roce 1954 byla do Libverdy prestěhována Zemědělská technická škola zahradnická z Lednice na Moravě (jejíž objekty byly předány Vysoké škole zemědělské Brno). Ve škole byla zahájena výuka na Zemědělské technické škole obor zahradnictví a Zemědělské mistrovské škole zahradnické. První maturitní zkoušky v novodobé historii se konaly koncem července 1954. V roce 58/59 byl na škole zřízen obor Zemědělské technické školy pěstitel-chovatel. Tím zacíná éra zemědělského technického školství v oboru pěstitel-chovatel. Do školy bylo přemísteno studium SZTŠ, obor pěstitel chovatel, z Trmic. V roce 1976 bylo otevreno dvouleté pomaturitní specializacní studium - racionalizace rostlinné a živocišné výroby. Zahájeno bylo i externí studium. V roce 1977 došlo k rozdelení studijního oboru chovatelství a pěstitelství. Škola však reaguje na změny v zemědělství a v roce 1990 znovu zavádí obor pestitel-chovatel. Na škole jsou zavádeny chovy malých hospodárských zvírat. V roce 1992 bylo otevreno poprvé dvouleté pomaturitní specializacní studium v oboru vazacství a aranžování kvetin pro absolventy středních zahradnických škol. V roce 1993 byl zaveden nový obor agropodnikání.